Květen 2014

Recenze: MARINA & THE DIAMONDS - Electra Heart (album)

8. května 2014 v 15:56 | šarmánka |  Na vlastní srst
Interpret: MARINA & THE DIAMONDS
Datum vydání: 30.4.2012
Seznam skladeb: Bubblegum Bitch, Primadonna, Lies, Homewrecker, Starring Role, The State of Dreaming, Power & Control, Living Dead, Teen Idle, Valley of the Dolls, Hypocrates, Fear and Loathing + Radioactive, Sex Yeah, Lonely Hearts Club, Buy the Stars, How to be a Heartbreaker

Hodnocení: Od Mariny jsem zaslechla první písničku Oh No! a nijak moc jsem její hudbu nezkoumala. Poté jsem si našla písničku Teen Idle, která mě ihned zaujala. Začala jsem zkoumat její hudbu více a objevila jsem skladby jako je Radioactive, Power & Control, Hollywood apod. Zaujaly mě texty a během dne jsem o Marině věděla vše možné.
Celé její album jsem si poslechla nedávno a zaujalo mě. Je to jediné album, které si pustím a prostě ho doposlouchám. Její hudba je podle mě propracovaná a sama věří tomu, co zpívá. Líbí se mi, že to je něco jiného, než co se vydává.
Marina má zajímavý hlas, ve svých písních používá různé výšky, což dodává mnohem lepší pocit.

Nejoblíbenější písnička: Radioactive, jednoznačně.
Nejméně oblíbená písnička: The State of Dreaming - nuda, nuda, nuda.

Přátelé? Co?

8. května 2014 v 12:36 | šarmánka |  Situace v mozečku
Dokážeme si představit život bez přátel?

Já nevím jak vy, ale já moc kamarádů nemám... Ehm, kamarádku mám jednu (jednu, které fakt věřím) a to jsme se ještě nikdy neviděly, respektive, známe se po internetu (pro rejpaly, vím, že to je ona, často si voláme a vidíme se přes webku, takže cájk). Myslela jsem si, že mám několik kamarádek, ale...

Víte, každý měl někdy kamaráda, alespoň jednoho. A určitě mu řekl něco, co nikdo nevěděl anebo to věděli jenom vybraní lidé. Já jsem to také udělala. A co myslíte? Za pár dnů to věděli všichni. A to si dokážete představit, co se dělo, že jo?
Když jsem přešla na gympl, měla jsem jenom jednu kamarádku. Jenže s tou jsem se bavila čím dál míň a míň, až se nebavíme vůbec. Popřejeme si tak svátky, narozeniny a Vánoce (a to jenom, když si vzpomeneme). Nic víc.

Na gymplu je naše celá třída velká parta kamarádů. Ehm, sorry, kromě mě. Se mnou se baví jenom, když něco potřebují. A to jsme, podle ostatních, na gymplu nejlepší kolektiv! Nechci vědět, co se děje v ostatních třídách.
Každopádně, všichni něco podnikají, baví se spolu, ale mě ignorují (pokud vynecháme úkoly atd.). Pokud se ale přece jenom střetneme, dají mi hezky najevo, co si o mně myslí (a ne, nezdá se mi to, když mi někdo řekne "krá*o", tak to asi něco znamená, že?).
Já to ale nechápu, proč mi nadávají? Co jsem jim udělala? Hm? Ví to někdo?
Když máme dělat skupinové práce, tak to většinou oddřu. Na základce jsem skupinové práce nesnášela, protože když se mi něco nelíbilo, tak jsem měla smůlu, nikdo mě neposlouchal a prakticky jsem ani nic nedělala. Teď je nesnáším, protože to dělám celý sama. A když se vzepřu, tak mě nikdo neposlouchá. Nechápu to...

Teď opustíme moji třídu. Nikdy jsem nechápala více věcí - tzv. "BFF" - best friend forever. Co? To existuje? Jako fakt?
Nechápu, na co si to všichni hrají. Všichni si hrají na to, že mají nejlepší kamarádku(a), spamují zeď na facebooku fotkama s ní(m) a prej, jak si to dneska užily(i) a jak to bylo super být někde se svou (svým) "BFF". Jenže, dámy a pánové, je hezké, že spolu všude chodíte, že si spolu užíváte, ale... Můžete se na ni (něj) spolehnout? A může se on na vás spolehnout? Dokáže vám i pomoct a ne jenom si s váma užívat?

A víte určitě, že vás nepomluví? To je další věc, kterou nechápu. Pomlouvání jednoho, když na setkání není (mimochodem, to jsem nikdy nezažila, ale s mojí třídou zažijete COKOLIV). Jako, pomlouvat holku, když chybí, že fetuje, kouří a že se s ní už nikdy nebude bavit a pak, když ta holka přijde do školy, tak je s ní samý smích a "BFF" aniž by si cokolov vyříkaly(i)? Co?!

Ne, nechápu to... A teď se dostáváme k hlavnímu bodu...

Díky těmto situacím (a že jich je, nenapsala jsem je sem, protože vás nechci nudit) jsem došla k závěru, že přátele vlastně nepotřebujeme. Dobře, je to fajn, mít si s kým povídat. Ale podle mě je to na nic. Samozřejmě, určitě někdy potkáme někoho, komu budeme věřit a s kým budeme kámoši ne život a na smrt (né "BFF" - best fake friend), ale taky ho potkat nemusíme. Lepší je si popovídat s rodinou než s kamarády. Nikdy totiž nevíte, kdo to je...

Čáu...

6. května 2014 v 16:11 | šarmánka |  Uvízlo v kožichu
Hehe, ahoj...

Mno, asi jste si všimli, že jsem tu dlóóóóóóóuho nebyla... Každopádně, kdo by si nevšiml, že.
A důvod? Škola. A třída plná *píííp*. Zrovna dneska, jéje, to by byl dlouhý článek.
Taky nebyla chuť. Prostě jsem nechtěla psát. Chtělo si to dát oraz. Ale teď, teď jsem zpátky, muhahaha. Chtěla bych sem přidávat i jiné příspěvky, třeba různé recenze atd. Nebojte, nepřeměním to v normální blog, který najdete na každém rohu. Potřebuji tomu tady dát systém. Nevím jaký, ale však já na to přijdu, muha.

A jak se máte vy?

šarmánka