Miluška (bůůůůůůůůů)

3. srpna 2013 v 15:52 | šarmánka |  Bleší šeptanda
Ahoj,

takže, dneska vám povím co se stalo Milušce. Pěkně se usaďte, tohle bude dlóuhý...

Víte, jak jsem asi minulý rok (nebo už je to určitě pár měsíců), že jsme v Miluščině kožichu našli diabolku (to jsou takové ty náboje do vzduchovky)? No, poslední tři týdny se tady objevoval takový zrzavý kocour a začal nám Milušku vyhánět. Tak jsme začali vyhánět my jeho (jak jinak, že? :D). Jednoho rána ale Miluška byla úplně vyřízená a kulhala na pravou (levou?) zadní nožičku. Další (nebo ten samý) den s ní mamka s tátou jeli k veterinářovi. Ten řekl, že ji někdo POSTŘELIL. A že ji postřelil tak nešikovně, že jí přitom zlomil nožičku... Operace by stála několik tisíc a jestli tady opravdu někdo je, co ty kočky střílí (no, ruku na srdce, ony od nás ty kočky asi neodešly samy :/), tak bychom zaplatili operaci a po týdnu by se to mohlo stát zase, takžéééé... No, ale to není vše, co vám chci napsat.


Prostě jsme se o Milušku starali, na noc, kdy pršelo, jsme ji dali do zimní zahrady dovnitř, chodili za ní, udělali nový pelíšek a prostě se starali tak, aby se měla dobře a aby se alespoň maličko uzdravila. Jenže jednoho rána jí mamka přinesla mlíčko a já jsem za ní dopoledne šla, aby venku nebyla tak sama. Ale ona tam nebyla, hledala jsem jí, kde by mohla ležet, ale nic. Řekla jsem si, že si někam zalezla, a že na oběd (mlíčko nebo konzerva) bude zpět. Ale ona se neukázala... Ani odpoledne, ani večer... Už jsme mysleli, že se prostě taky ztratila, ale stejně jsme doufali, že se vrátí.
Druhý den ráno k nám měly přijet moje kamarádky, chtěla jsem udělat takovou menší oslavu svátku s přespáním, prostě blbnout, no. Mamka vzala tedy žrádlo pro Milušku a šla se podívat ven, jestli se nevrátila. Já jsem šla s ní a táta tam měl nějakou práci, tak jsme šli všichni. Já si sedla na lehátko (kámošky samozřejmě 15 minut zpoždění), mamka volala s tátou Milušku, ale ta nešla. Tak mamka položila konzervu na zem a šla zelévat kytky. Já jsem si tak jako seděla, koukala a najednou v přední části dvorku u auta vidím nějaký pohyb. Jako když by tam cupitala barevná kočka. Bylo mi jasné, že to není Miluška, s tou nožičkou ta kočka byla nějaká rychlá, ale šla jsem se podívat, jaký kočičí nemehlo se nám to krčí pod autem. A hle, byla to Miluška! Tak jsem na ní volala, ale ona nereagovala, dívala se dopředu a byla nějaká nervózní. Tak když se nějak odvážila přijít ke dveřím, mamka jí nandala žrádlo, ona snědla pár soust, ale pak chtěla do sklepa (abyste rozuměli - u zadní části domu je takový výběžek, z obou stran na něj vedou schody a pak ještě dveře do takové předmístnůstky, když ty dveře otevřete, na pravé části jsou další dveře, do sklepa, ty dveře předtím necháme někdy otevřené, aby se vyvětralo). Miluška tam hrozně chtěla, ale bála se dokonce i nás. Tak jí tam mamka s tátou dali pelíšek, misku s žrádlem, ona si zalezla do pelíšku a ven nechtěla.

A co děláme asi teď? Každý den? VENČÍME JI!!! Ona je prostě zalezlá v té své kukani ve sklepě, když ji dáte ven, musíte zavřít dveře, jinak zase uteče do sklepa. Hrozně se venku bojí a musíte být trpěliví, aby se s vámi mazlila. Prostě nějaký (s prominutím) de*** ji postřelil a teď, když nebyla ten den doma, ji asi pronásledovalo káně, jinak nevíme, co se jí stalo tak hroznýho, že se bojí i u nás na dvoře. Takže hrůza...
Každý den ji vezmeme na chvíli ven, zavřeme všechny dveře, ona tam s námi je, ale za chvíli ji zase pouštíme dovnitř, protože se už dost bojí.

Kdybyste náááááhodou měli nějakou radu, jak zlepšit její psychickou stránku, tak mi ji napište...

A teď velmi ironická otázka: A jak se máte vy?

P.S.: Stejně si tohle NIKDO nepřečte...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama